Cestovní deník

aneb stručné zápisky z cest

 
Omlouvám se, zápisky z cest zde budou zapisovány bez diakritiky.
Cesta po USA

20.06.2013
Uz druhy den nam leje jako z konve. Zatimco v jizni Dakote a Wyomingu jsme se pekli na slunci, nyni nam Montana dava co proto. V n.p. Glacier v udolich prsi a na horach snezi. Hlavni cesta skrze park je uzavrena a vrcholky hor se nam schovavaji v mracich. Skoda, ale i to patri k cestovani. Vyrazime jen na nekolik kratsich vyletu a presunujem se dale na zapad pres Idaho do Washingtonu. Jenze tam je pocasi stejne jako v Montane.
V prudkem desti jdeme alespon k jednomu z nejkrasnejsich vodopadu Ameriky Snoqualmie fall na vychod od Seattlu. 
17.06.2013
Narodni park Yellowstone patri nejen mezi moje nejkrasnejsi parky v USA ale i celkove mezi nej mista na svete. Miluji toto misto pro jeho uzasnou rozmanitost. Prijizdime zde po jedne z nejkrasnejsich cest USA z mesta Billings pres Beartooth pass, kdy prekonavame horske sedlo, ktere je pod snehem. V jeho okoli prochazime po snehu a ledu a obdivujeme vysoke nadherne vrcholky hor a zamrzla jezera.
V samotnem parku Yellowstone je k videni mnoho zajimavosti - od prerii plne bizonu, pres hluboke lesy plne medvedu cerneho, grizly, srn, jelenu, losu a dalsich zvirat, dale kanon s nekolika vodopady, az po oblast plnou gejziru, fumarolu, jezirek, bublajiciho bahna a horkych pramenu.
15.06.2013
Severovychodni Ameriku jsme projeli podle planu temer nonstop. Krome New Yorku jsme se zastavili jen u Niagarskych vodopadu a v Chicagu. 
Ovsem od jizni Dakoty nabira krajina uzasny raz. Nekonecne zelene prerie plne pasouciho se dobytka najednou konci a zeme se najednou meni v nehostinnou, sluncem vyprahlou krajinu bez vody, ktere se v minulosti osadnici a indiani s respektem vyhybali.
Navstivili jsme narodni park Badlands a nyni v Black mountains prochazime skrze borove haje, skalnate kopce a potkavame v jednom z udoli i prvniho bizona samotare, ktereho pozorujeme z osmi metru.
12.06.2013
Po trimesicni pauze se vracim zpet do Ameriky dokoncit okruh na ktery nam uz na konci cesty kolem sveta nevysly penize. Ackoli Syska uz zustala doma na Slovensku pokracuje se mnou Kristyna, ktera se k nam mela v planu jiz tenkrat pridat. Nas okruh zacina v New Yorku

 
Cesta kolem světa
 
 
10.3.2013
Home! Sweet Home!
Po dlouhe, obcas narocne, zato nadherne ceste kolem sveta, kdy jsem vyrazil pred nekolika mesici smerem na vychod, jsem nyni diky nasemu Bohu, prijizdel smerem od zapadu a sledoval jak se na obzoru pomalu objevuje moje rodne mesto Valasske Klobouky. Srdce me hreje radosti, ze se mne povedl uskutecnit muj dlouholety planovany sen. Mojim cilem na budoucich prednaskach bude mimo sdileni zazitku, fotografilii a videa, byt taky komukoli povzbuzenim, ze nase sny nemusi zustat pouze snem. :)
USA jsme diky financim a rocnim obdobi navstivili opravdu jen na skok, o prednasky z teto (na prirodu a cestovani) uzasne zeme neprijdete, budeme se do ni jeste vracet - pravdepodobne konec kvetna a cerven.
Nyni me ceka nekolik mesicu prijemne prace a priprava na prednasky, ktere by mely zacit od rijna 2013. Muzete se tesit - verim ze bude na co :)
5.3.2013
Opoustime Novy Zeland, ktery naprosto naplnil me velmi velke ocekavani. Bezpochyby se jedna o nasi nejhezci zemi na teto ceste a spolecne s USA se radi mezi celkove moje nejhezci zeme z hlediska prirody a moznostem cestovani...
Nebyt tato zeme tak odlehla a 24hodin letu letadlem (ve kterem se nudim uz po 3 hodinach) jezdil bych zde pravidelne kazdy rok. Na druhou stranu pokud by byla blize a nebyla tak odlehla, uz by zcela jiste nebyla tim, cim je...
Mirime do USA, moji pomerne casto navstevovane zeme, kde se ale tentokrat zastavime jen na chvili...
25.2.2013
...je nadherna noc, jako zatim kazda, kterou prozivam na Zelandu.Lezim zabaleny ve spacaku a pozoruji oblohu plnou hvezd. Se zajmem sleduji souhvezdi jizni polokoule, ktere u nas doma nejdou videt. Orion, muj nejoblibenejsi je vsak videt snad z kazdeho mista nasi planety. Nejlepe se obloha pozoruje v prirode, mimo silna a rusici svetla velkych mest. Novy Zeland je idealnim mistem - zejmena jeho jizni ostrov, kde je hustota obyvatel mnohonasobne nizsi nez v Evrope.V tuto chvili jsem vsak uz na severnim ostrove v narodnim parku Tongariro.
Z meho premysleni a pozorovani nocni oblohy me najednou vyrusi silne svetlo zezadu, diky kteremu jde najednou mnohem mene videt hvezd. Otacim se a vidim jak zpoza vysoke skaly vychazi obrovsky nadherny mesic, ktery je zrovna v uplnku. Je to jiz paty uplnek na nasi ceste a ja si rychle v myslenkach promitam, co vse jsme jiz videli a zazili. A bylo toho opravdu hodne...  
Po chvili se vracim myslenkama zpet a vsimam si ze mesic silne osvitil okolni krajinu. Okolo me se vypinaji vysoke hory, ale muj zrak pritahuje v tuto chvili jen jedna z nich - 9km vzdalena sopka Ngauruhoe, dnes pro mnoho fanousku Pana Prstenu znama jako "Hora osudu - Mount Doom" Zda se mne jako by se z ni trochu kourilo. Zda je to sen, nebo skutecnost zjistim zitra, protoze se s moji kamaradkou Syskou planujeme brzo rano "vyskrabat" na jeji vrchol...

16.2.2013
Po deseti dnech na Zelandu jsme touto zemi naprosto uneseni. Projizdime jizni ostrov kousek po kousku a neni zde mista, kde by se nam nelibilo. 
8.2.2013
Na Zelandu nemame oproti Asii temer vubec zadny pristup na internet, jen ve vetsich mestech nebo turistickych lokalitach za nemale penize. Pujcili jsme auto, spime venku a vetsinu casu jsme v prirode.
Zeland bude s nejvetsi pravdepodobnosti patrit mezi moje 3 nejlepsi zeme, ktere jsem kdy navstivil.
6.2.2013
Odjizdime predcasne z Australie - na tuto zemi zel nemame diky obrovskym cenam dostatek penez. Museli jsme si vybrat jen jednu z predrazenych zemi - Australii nebo Zeland - bez jakehokoli premysleni si vybirame Zeland...
29.1.2013
Po kratke zastavce v Singapuru jsme pokracovali dal do Indonesie. Pred cca 20ti mesicema jsem prekrocil rovnik na zapadni polokouli v Ekvadoru, behem moji uzasne cesty z Kanady do Argentiny, nyni se dostavame pres nej na vychodni polokouli v Indonesii. Indonesie se navic stava moji 70 navstivenou zemi sveta, takze jsem tak trochu i oslavoval :)
25.1.2013
Kuala Lumpur je mesto, ktere mne silne pripomina Panama City. Je to mesto dvou tvari. Na jednu stranu plne modernich prosklenych budov, mrakodrapu, bank a shoping center, na druhou stranu mesto plne spiny, rozbouranych budov, odpadku a s prichodem sera pobihajicich krys okolo mistnich cinskych kramu a "restauraci", ktere se ani mistni kocky nesnazi lovit...
16.1.2013
Z Kambodze se presunujem zpet do Thajska a mirime tentokrat na jih, prozkoumavat nadherne ostrovy s prijemne vlaznym morem a uzasnymi plazemi.
Ackoli je dnes v Thajsku spousta nadhernych lokalit diky modernimu masovemu turismu zmenena k nepoznani, stale pokud chcete, muzete si zde najit to svoje osamele misto v "raji" kde muzete zit jako Robinson...
11.1.2013
Z prosluleho mista Angkor Wat v Kambodzi, mame rozporuplne pocity. Na jednu stranu se jedna o jedno z nejzajimavejsich historickych a nabozenskych lokalit na svete, na druhou stranu tisice hemzicich se turistu a zejmena stovky doternych mistnich prodavacu, snazicich se za kazdou cenu prodat svoje zbozi, nam toto misto velmi zneprijemnilo a unavilo nas drive nez zapadlo slunce. Machu Picchu tak zustava jednoznacne (a daleko pred vsim ostatnim) mojim stale neporazenym "kralem"
7.1.2013
...pote co jsme zmokli na proslule "sahare" Vietnamu, kde je sucho a na pisecnych dunach u pobrezi jihocinskeho more prsi jen vymecne - nejmene z celeho Vietnamu, jsme se presunuli do Ho Chi Minova mesta (Saigonu), kde uz je krasne hezky a horko...
1.1.2013
Tak my mame oslavu Noveho roku za sebou v sestihodinovem predstihu. Preji vam vse nej do dalsiho roku, aby i pres jakekoli prekazky, ktere vas potkaji, se stal vasim uspesnym, cennym a prospesnym rokem vaseho zivota, na ktery budete radi vzpominat.
Povedlo se nam nakonec stihnout dorazit vcas do Danangu ve Vietnamu, kde zije nekolik pratel a sousedu z Valasskych Klobouk a tak jsme oslavovali u bazenku pod palmama spolecne v prijemne spolecnosti a vzpominali na vas doma...foto viz muj facebook - Marco Emperador
29.12.2012
zatoka Ha Long, Vietnam
...stojime na palube mensi lodi, jemne se pohupujeme na vlnkach a nase oci se snazi skrze mlhu a mraky bedlive sledovat siluety skalnatych vrcholu mnoha tvaru, ktere vyrustaji z more okolo nas. V mnoha skalach se ukryvaji cerne a hluboke jeskyne, nektere plne netopyru a jinych tvoru. Mlha situaci velmi umocnuje. Vsude okolo nas je klid, ktery narusuje pouze tichy chod motoru nasi lodi a voda narazejici do pridi. Atmosfera je uzasna a graduje ve chvili, kdy se najednou mraky rozestupuji, mlha postupne mizi, slunce ukazuje svoji tvar a zacina cele okolni skaly a vodu zbarvovat do uzasnych barev...prozivame nadherne chvile na jednom z nejhezcich mist nasi cesty v chranene krajinne oblasti s dechberoucimi prirodnimi utvary, ktere rozhodne stoji za navstevu...
25.12.2012
Phitsanulok, Thajsko
...na autobusove nadrazi prijizdi obrovsky cerny dzip s majakama. Zastavuje a vystupuje z nej muz obleceny do slavnostniho policejniho obleku, na kterem ma upevneno jedno vyznamenani vedle druheho. Prisnyma ocima prohlizi dav udivenych lidi a jakmile si vsimne nas, na jeho tvari se objevi usmev. Radostne jde k nam, vita nas a pomaha nam nalozit spinave zaprasene batohy do nablyskaneho vozu. Citim za sebou tlak a napeti mnoha mistnich lidi, kteri celou situaci bedlive sleduji. Navenek pusobim jakoby se nic nedelo, ale vevnitr jsem velmi prekvapen ze situace, ve ktere jsme se ocitli. V aute to je velmi pohodlne, ale vypada to tam jako na male policejni stanici - vybava je neuveritelna. Vezeme se v osobnim voze nejvyssiho policejniho "sefa", ktery ma pod sebou 9 okolnich provincii a muz vedle me, je jeho osobni ridic a ochrance.
Po patnacti minutach jizdy vjizdime za branu budhistickeho klastera, jehoz prostory jsou pronajate k obrovske oslave narozenin, pred chvili jiz zmineneho "sefa". Jeho manzelka je nase kamaradka, ktera nas sem pozvala. Nadvori je plne lidi, odhaduji neco mezi 250 az 300, temer vsichni muzi jsou v policejnich uniformach a i ti, kdo jsou v civilu, jsou ochranka od policie. Zeny jsou obleceny v drahych slavnostnich satech. Vsichni sleduji auto, se kterym jsme prijeli a cekaji az vystoupime. Pred chvili jsem si na autobusovem nadrazi prevlekl velmi spinave kalhoty za ty mene spinave. Tricko vypada jako kus stareho hadru - poslednich par dnu a noci jsme prozili divoce na cestach. Uvazuji chvili, zda dokazu z vozu vystoupit, ale hned dostavam odvahu - uvedomuji si, ze diky takovym chvilim je cestovani neobycejne a doma mam potom o cem poutave vypravet...
A tak se muzete tesit, bude na co...
24.12.2012
Vanoce oslavujeme na nejvyssim vrcholu Thajska v narodnim parku Doi Inthanon necelych 100km jihozapadne od Chiang Mai.
20.12.2012
Stojim na kopci porostlem hustou dzungli jehoz vrchol je ale vysekany a je z nej vyborny vyhled do okoli. Pode mnou pozoruji soutok dvou rek (jedna z nich je Mekong a druha Ruak), ktere tvori hranici mezi trema staty. Ja stojim na severnim "rohu" Thajska, vlevo ode mne se nachazi Myanmar (Barma) a naprovo mam Laos. Pohled je to prijemny i presto ze po me tvari stekaji kapky potu - ve stinu je 36 stupnu. Dorazili jsme do oblasti "Zlateho trojuhelniku" z minulosti nechvalne to znameho mista pestovanim opia, distribuci a pasovanim drog. Dnes je to spise turisticka atrakce s muzeem a moznosti vyletu lodi po Mekongu, ci prekroceni hranic do Laosu...
18.12.2012
Po cestovani po Indii a Bangladesi si pripadame v Thajsku jako v novem svete. Je tu cisto, klid, pohoda a temer vse funguje. Za tech 14 az 15 let co jsem zde byl poprve, se Thajsko zmenilo k nepoznani. Dnes je to moderni zeme s vynikajici infrastrukturou pro turisty, kde doporucuji navstevu i zacinajicim cestovatelum. Naopak tradicni nadech zeme se uz nehleda snadno a ceny jsou mnohonasobne vyssi.
12.12.2012
Chandigarh - "city of beauty". To je nazev, kterym mistni obyvatele pysne pojmenovali toto mesto. A kdybych timto mistem neprojizdel, neveril bych, ze v Indii muze byt nejake hezke mesto bez odpadku, vykalu, troubeni a kde bude dokonce na vetsine mist zakazano plivani na zem. Dnes muzu s velkym prekvapenim potvrdit, ze v Indii opravdu takove mesto je a jmenuje se Chandigarh. Bydli zde moje kamaradka Monika, ktere jsem jiz pred 2 lety, kdyz odjizdela slibil, ze az pojedu kolem se zastavim. Slib jsem dodrzel a diky ni, jsme mohli velmi prijemne relaxovat a zazit spoustu uzasnych a prijemnych chvil v bezesporu nejcistsim a nejzvlastnejsim meste Indie...
9.12.2012
Cestovani po Indii se komplikuje. Diky vyprodanym listkum na nekolik tydnu dopredu, musime vynachat nejake mista...
7.12.2012
Pote, co jsme Kangchenjungu prece jenom videli a byli ohromeni jeji velikosti a krasou, jsme se nakonec vydali na cestu dal. Cestovani po Indii je ale velmi komplikovane - diky obrovskemu poctu lidi je mnoho vlaku na nekolik dnu i tydnu beznadejne vyprodano. Spolecnost vsak prodava dalsi listky na tzv. "cekacku" a vy doufate, ze nekdo kdo ma uz listek koupeny neprijde a dostanete se tak na jeho misto. Pokud se tak nestane, listek vam propadne a nesmite do vlaku nastoupit. Tyto pravidla se daji ruzne obchazet a porusovat, je tu desny zmatek, mackani, zaveseni za jizdy z otevrenych dveri vlaku, dohadovani s pruvodcim apod...My takto sdilime na dva dny a dve noci jednu sedacku na spani ve dvou a dekujeme pruvodcimu i spolucestujicim, kteri jej premluvili, aby jednoho z nas nevyhodil pote, co jedna z nasich jizdenek nebyla "confirmed".
V Indii kdyz cekate na nejaky spoj, nebo jste unaveni a chcete si nekde odpocinout, se velmi tezko hleda misto, ktere neni plne odpadku, vykalu a plivancu. Odpadky se vyhazuji uplne kdekoli si clovek zamane, s oblibou se vyhazuji za jizdy ve vlaku, protoze potom jeste dlouho poletuji ve vetru...Kupovani cehokoli je problem, lide neumi stat ve fronte a mackaji se v davu okolo okynka jako stado prasat, kterym nasypete do zlabu jidlo, obcas se u toho pobiji, chrchlaji si do ucha, vsude kolem sebe plivaji a smrkaji na zem, pak si utrou nos prstama, ktere nasledne otrou o kliku dveri, pult u prepazky apod. Neustale jste stredem pozornosti, lide si na vas chteji sahnout, vyfotit a kdyz se jednoho na neco ptate, sebehne se okolo vas behem minuty hromada dalsich lidi. Neumi rict "ne" nebo "nevim", casto vam ani nerozumi, tim padem kdyz se jich zeptate spatnou formou, odsouhlasi i to co neni pravda, nebo vas poslou spatnym smerem...
A tak po klidnem a prijemnem prostredi v horach se nyni prodirame hlucnymi a precpanymi mesty...
1.12.2012
Po 33 dnech naseho putovani jsme dorazili do Darjalingu v Indii, obklopeneho plantazema s cajem a nejvyssim pohorim sveta - Himalajema. Po velkych vedrech, ruchu, hlave na hlave a rovinach plnych komaru v Bangladesi, je to velmi prijemna zmena. Za dobreho pocasi jde odsud videt jak Kangchenjunga (treti nejvyssi hora sveta), tak Everest, Lhotse a dalsi velikani. Jenze to nam zatim nebylo doprano :( Ackoli sviti slunce, v udolich a horach okolo je velka mlha a opar - cekame uz treti den a je to spis horsi...
28.11.2012
(kousek za hranici z Bangladese do Indie)
Ve svitu mesice pozoruji z okna vlaku pomalu ubihajici krajinu. Okolni pastviny a policka s ryzi silne osvicuje obrovsky mesic, ktery je prave v uplnku. Velmi dobre si vzpominam, kdy jsem hezky uplnek sledoval naposledy - bylo to na nasi ceste pres Balkan, tenkrat vychazel nad Dunajem, kdyz jsme prejizdeli na lodi z Rumunska do Bulharska v kamionech. Je to tedy presne mesic, co jsme na cestach. Premyslim nad tim, kolik zazitku a zajimavych pribehu jsme za tak kratkou dobu jiz zazili. Na cestach je kazdy den jiny, necim vyjimecny a obohacujici. Posledni dny jsme prozili mezi temi nejchudsimi lidmi v Bangladesi, navstivili ubohe a nevabne slamy plne odpadku, vykalu a zbidacenych lidi. V opadajici stojate vode po obdobi destu, ve velkem horku, se nachazely lihne milonu doternych komaru, prenasejici neprijemne a obavane nemoci. Navstivili jsme skoly pro chude deti v Dhace, nekolik vesnic na severu zeme uprostred dzungle, zazili nekolik nebezpecnych demostraci, projizdeli skrze "teroristicke" oblasti za podpory mistnich ozbrojenych vojaku a poznali nekolik uzasnych lidi, kteri zasvetili zivoty sluzbe a pomoci druhym. Zivot na cestach neni jednoduchy, ale velmi pestry. Jsem vdecny za to, ze jsem jednim z tech, kdo zde muze byt, vse videt a nasledne to predavat ve forme prednasek dal...
20.11.2012
(stara ctvrt Dhaky, Banglades)...sedime na posteli spinaveho a desne smradlaveho pokoje s rozbitym oknem. Venku je pres 30 stupnu, dusno a bezvetri. Jsme spoceni a hodne unaveni, nespali jsme poslednich 34hodin a nyni bysme radi ulehli a odpocali. Uz jsme se na to moc tesili - ale nejde to. Krome horka a smradu nas mnohem vic zneklidnuje hluk z ulice, ktery se stale zvysuje. Vychazim tedy uz po nekolikate obhlednout situaci - opatrne vykukuju pres zabradli ochozu v sedmem patre polorozpadle budovy, ktera hrde nese jmeno "HOTEL" ale u nas v Cesku by byla spise vhodna k ubytovani stada vepru...na to ale vubec ted nemyslim. Primo pod nama v ulicich vypukla tesne po nasem prijezdu stavka velmi rozlobenych a zapalenych lidi. Jejich pocet roste kazdou minutou. Uzavreli uz vsechny hlavni cesty v okoli, je jich tisice. Auta, autobusy, motorky, CNG a rikse, nemuzou projet a v dlouhych frontach stoji a troubi. Na strechach okolnich taky napul rozpadlych budov vidim policii a odstrelovace, kteri vse pozoruji dalekohledy. Bubny, trumpety a desny rev se rozleha celou ctvrti. Mam strach ze dojde ke krvavem stretu, uz to k tomu nema daleko. Rychle a opatrne neco natacim na kameru a potom uz z dobreho vyhledu, planujeme unik pres bocni ulicky...tady dnes spat nechceme...
19.11.2012 
Po 2 velmi prijemnych tydnech prozitych v Iranu, musime (ackoli neradi) pokracovat dal na vychod. V puvodnim planu bylo pokracovat po zemi pres Pakistan do Indie. Zel plany nam prekazila skutecnost, ze Pakistan je snad jedina zeme na svete, do ktere si musi cestovatele pozadat o vizum vyhradne v zemi ze ktere pochazeji - v mojem pripade na ambasade v Praze. Vracet se nemuzem, proto uz 2 tydny premyslime nad jinou cestou...(nechceme vynechat Indii, Nepal a Banglades, proto o ceste pres Turkmenistan, Uzbekystan atd. neuvazujeme)
Nakonec nejlevnejsi varianta byla low cost letenka (lod + viza do Emiratu byla 3x drazsi i kdyz lakavejsi) z Iranu pres Sharjah v Emiratech do Dhaky v Bangladesi. Z tama budeme potom pokracovat do Indie a Nepalu.
...kdyz se letadlo vznasi a my pod nama sledujeme mesto Shiraz a okolni poustni krajinu, premyslime nad uzasnym lidem, ktery jsme zde potkali a nad spoustou zazitku, ktere jsme v teto neobycejne a neopravnene odsuzovane zemi prozili.
Vetsinu noci jsme spali u mistnich lidi, kteri nas vzdy sami pozvali. Krome noclehu nas celou dobu krmili a zvali na tradicni caj. Penize ktere jsme jim nabizeli, neprijali. Chteli si s nama povidat, chteli se s nama fotit, zajimalo je vse o nas, nasi zemi a chovali se k nam jako bysme byli clenove jejich rodiny. Byli ve vsem tolerantni a v nicem nevideli zisk. Meli temer vse, co potrebovali - jen jedine jim schazelo a to nam zavideli - SVOBODU! Co je to ale opravdova svoboda?
Mozna jsme vyuzili jednu z poslednich moznosti navstivit Iran takovy, jaky je...
 
15.11.2012
...Prijizdime do Esfahanu, mezi mesty oznacovaneho jako klenot Iranu. Ackoli po deseti letech me nepritomnosti slava a lesk tohoto mesta uz neni takova jako drive (nektere palace jsou v rekonstrukci a pokryva je nevzhledne leseni, nadherny bazen s vodotryskem uprostred Imamova namesti uz neni modry s pruzracnou vodou ale zaneseny a sedivy, tradicni trh nahrazuje obleceni a vyrobky z Evropy a USA, v rece opet netece voda a je sucho a pribylo tu nekolik obchodniku, pruvodcu a fotografu, kteri se na vas budou snazit zbohatnout...), stale ma toto mesto sve kouzlo a pohodu. Moc se nam tu libi.
Zastavili jsme se zde odpocinout a naplanovat cestu dal - mame mensi problem, nedostali jsme viza do Pakistanu a musime hledat alternativni reseni.

13.11.2012
...Venku radi pekna boure. Voda nam steka po tele a batohu zabalenem do neprmokaveho obalu. Puda je uplne rozmocena a my se brodime blatem, ktere se nam lepi na boty a nohavice. Silny bocni vitr vse jeste vic dramatizuje. Spolecnost nam delaji kojoti, kteri se zabydleli v okolnich dirach. Ackoli nas mrzi ze se neda dobre fotit a natacet, jsme promoceni, zaspineni a je nam zima - mame radost kde jsme se podivali - jsme v starovekych ruinach mesta Susa (Shushan), v jihozapadnim Iranu pobliz hranice s Irakem, kde se mimo jine odehralo mnoho biblickych pribehu - zili zde proroci Daniel (ten zde ma i hrobku), Nehemias, kralovna Ester a dalsi...
...o hodinu pozdeji nas zvou do jinak nepristupneho hradu archeologove, vari nam kafe, caj a nechavaji nas u nich vysusit zatimco si s nima prijemne povidame...na cestu nam potom davaji mapy, pohlednice, rady a shani nam odvoz do dalsi zajimave lokality - zikuratu ChoghaZanbil.
 
10.11.2012
Splham se na vrchol velkeho skalnateho masivu. Zhluboka oddechuju, slunce mne nemilosrdne spaluje a poustni vitr me sleha do tvare. Najednou jsem na vytouzenem vrcholu a prochazim ruinama posvatneho hradu Alamutu. Pode mnou se tahne hluboke udoli, podel ktereho je mnoho starodavnych ruin perskych assasinu. Ackoli zde nenachazim zadnou krasnou princeznu z Persie, jsem dotcen uzasnou divokou krajinou plnou kontrastu - v udoli u reky se nachazi hezky zbarvene listnate lesy v oazach, vsude okolo poust plna skalnatych hrebenu a nad nima vysoke zasnezene hory...
 
7.11.2012
Z Istanbulu jedeme nonstop pres cele Turecko. Po 34 hodinach se mne srdce roztlouklo nadsenim - ze vzdalenosti cca 100km vidim majestatnou biblickou horu Ararat. Okolo ni je divoka vysusena krajina, samotny vrchol hory je pokryty snehem. Pred deseti lety jsme meli s kamaradem smulu - byla zahalena v mracich. O to vetsi radost nyni prozivam. S velkym zajmem si prohlizim krajinu v okoli hory, kde v minulosti pristal v korabu Noe a jeho rodina...Tato hora se nachazi na krizovatce ctyrech statu - Turecka, Iranu, Armenie a Azerbajdzanu a meri 5123m.
 
1.11.2012
Po trech dnech autostopem jsme projeli pres Evropu (Slovensko, Madarsko, Rumunsko a Bulharsko) az na hranici s Asii. Prvnich 1300km do Sofie, jsme se svezli s nasima novyma kamaradama Spacirem a Lopinem v jejich pohodlnych kamionech a uzili si s nima spoustu prijemnych zazitku. Diky nim jsme taky 2 noci spali v teple. Ze Sofie jsme potom pokracovali dale nekolika auty. V meste Harmanli (45km pred hranicema s Tureckem) nam jiz zastavili 3 Turci, kteri nas vzali az do Istanbulu. Zdrzeli jsme se tradicne pri prechodu hranic. Turci prevazeli v dodavce spoustu jidla a nejake zakazane zbozi. Nejprve jej tesne pred hranicema hodinu peclive schovavali, pote na hranicich dalsi hodinu vybalovali, opet nakladali a vysvetlovali celnikovi proc vezou to co neni povoleno. Bylo nam jich lito, stesti jsme jim neprinesli, ale naladu jim to vuci nam nepokazilo. Nakonec jsme ujizdeli nocnim Tureckem az do Istanbulu, kde nas pozvali na veceri a nasledne i na nocleh. V Istanbulu zaciname vyrizovat viza do Iranu a premyslime kudy pojedeme dal, cestu nam komplikuje vizum do Pakistanu...vypada to ze se zde zdrzime o par dnu dele nez jsme planovali...
 
28.10.2012
Probouzim se casne rano a pomalu se presunuju z postele k oknu. Kdyz jej otviram s prekvapenim sleduji letos prvni cerstve napadeny poprasek snehu. Z venku zavane vitr a me telo najednou obklopi zima. Mam zvlastni pocit, loucim se s mojim rodnym mestem a vim, ze za par dnu se budu potit v suchych a horkych poustich Blizkeho vychodu…moje cesta kolem sveta prave zacina…odjizdim smerem na vychod a pokud Buh da, jednoho dne se vratim ze zapadu…